Když

 

Když kolem sebe koukáme,

tak sami sebe vidíme.

Jsme zrcadlem bytí,

co zasejeme, sklidíme.

 

Jsme režiséry filmu,

co promítáme ven

a co je v nás skryto,

se zhmotní v příští den.

 

Okolí je plátnem

a na něm, co chceme mít,

to, kým jsme my sami

a jací chceme být.

 

Zášť zloba a chtíč,

když z nás se ven dere,

to je to, co bolí,

to je to, co bere.

 

Co bere sílu žít,

a tuto Zemi ničí,

která smutkem zaduní

a po lásce křičí.

 

Když z nás láska pramení,

to je pilíř bytí

a celá naše Země

se její sílou sytí.

 

Láska, to je síla,

která hladí, hřeje,

štěstí nechá kvést

a jenom se směje.

Eva Štefková