Stesk

Slzy stékají obličej se rmoutí

radost a naděje lámou se jak proutí.

Proutí zlámané je, rozmáčené deštěm

slzy, pláč a nebe se pokrývají steskem.

Hromy, blesky temná noc

mě se opravdu stýská moc!

Vztek

Rudá palice černý řev

kdo by to jen do ní řek.

Vichřice se blíží spěchá,

láme větve nic nenechá.

Hučí, piští zvedá ruce

protivníkovi je teď úzce.

Kdo se před ní postaví?

nikdo jí nezastaví!

Čerstvý vánek hladí nás po tváři

jaro a léto nám v srdci zazáří.

Kapka rosy ještě zůstala

teplá noc nám smutek nedala.

Jako vidět v dálce noci,

které nejsou bez pomoci-

je v nás naše naděje

radost a štěstí v nás zaseje.

Pohromo bídná, tíseň konáš

i když si občas, na čas si nedáš.

Pohromo velká, žal je tvoje jídlo,

i když jsi jedla zničíš každé sídlo.

Pohromo, mocná je, tvá paže,

srdce a ducha zničit nedokáže.

Chechotá se i je zticha

nezničí ji ani pýcha.

Může být chudá i bohatá,

přesto se třpytí jako zlatá.

Srdce léčí obličeje září,

nechopí se ji tak ani stáří.

Michelangelo