V úvodní knize Bible je popsán strhující příběh tvoření „nebes a Země“.

A právě slovy „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi“ začíná tento strhující příběh tvoření vesmíru, Země se vším, co na ní přebývá a existuje. Toto tvoření muselo být nesmírně strhující a dramatickou podívanou, nezapomenutelným zážitkem pro všechny duchovní pozorovatele tohoto velkolepého díla. Biblická kniha Job poukazuje, jak zrození vesmíru působilo na přihlížející duchovní tvory. Job 38:4, 7 říká: „Kdes byl, když jsem zakládal Zemi? Pověz mi, máš-li porozumění… když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet.“

O jak obrovský stvořitelský projekt se jednalo, si můžeme ukázat na velikosti vesmíru, který nás obklopuje. Když ve 20. letech 20. století začali astronomové používat větší a výkonnější teleskopy, zjistili, že ony nejasné útvary podobající se oblakům, jakési „oblaky plynu“, které už dříve pozorovali, jsou ve skutečnosti galaxie. Galaxie jsou ohromná seskupení hvězd, plynů a jiného materiálu, tato seskupení rotují kolem centrálního jádra.

V jedné takové galaxii žijeme i my. Nazýváme ji Mléčná dráha. Planeta Země i s celou Sluneční soustavou je v této galaxii pouze malinkatou částečkou.

Naše galaxie se skládá z více než sta miliard hvězd a nejspíše je jich ještě mnohem více, tedy neuvěřitelné množství různých druhů a tvarů hmotných i plynných hvězd a planet. A takovýchto galaxií, a ještě i daleko větších, existuje v prostoru kolem nás dalších sto miliard. To už je vskutku vesmír neuvěřitelné velkých rozměrů.

Takové gigantické rozměry přesahují naše lidské chápání. Jen průměr naší Mléčné dráhy je tak veliký, že by k překonání této vzdálenosti rychlostí světla, což je 299 793 kilometrů za sekundu, bylo třeba 100 000 let!!!

Umíte si to představit? Letíte rychlosti světla, za každou jednu sekundu uletíte 299 793 km. A touto rychlostí poletíte 100 000 let, abyste přeletěli z jednoho konce naší galaxie na druhý. Kolik je to kilometrů? Světlo urazí za rok asi deset bilionů kilometrů a tyto kilometry musíte vynásobit stotisíckrát.

Všechny tyto obrovské galaxie, každá hvězda a každá planeta, má svou určenou dráhu letu a každá hvězda či planeta se drží předem stanoveného řádu. Přitom všechny galaxie jsou součástí tzv. galaktických kup. To už je neskutečně obrovské seskupení! Například naše Mléčná dráha je součástí kupy asi o dvaceti galaxiích. Jiné se skládají ze stovek a snad i tisíců galaxií. Dokonce se ukazuje, že i tyto galaktické kupy jsou uspořádány do „superkup“. To už je vskutku neskutečně obrovské seskupení!

My, lidé, prostě nejsme schopni plně pochopit vesmír, v němž jsme i s celou naší Zemí jen malinkatou a nepatrnou částečkou. A ani nejsme schopni pochopit a posoudit, co tento náš vesmír vůbec představuje. Můžeme si to připodobnit k člověku, který nafoukne balonek a uváže si ho na provázek. Tento balonek je naplněný vzduchem z jeho plic. V každé miniaturní kapičce tohoto vzduchu je miniaturní vesmír plný planet a hvězd a na některé z oněch nespočitatelných planet bude miniaturní život. A ti maličcí „neviditelní“ tvorečkové se budou dokola přesvědčovat, jak jsou skvělí, jedineční a všeznalí. Neuvědomí si, že prostě nedokáží opustit ani svou mateřskou, miniaturní bublinku, natož aby dokázali opustit onen nafouknutý balonek a „podívali“ se do očí toho, kdo jej nafoukl.

Vidíte, jak „velkohubí“ jsou lidé, kteří staví sami sebe jako korunu všeho tvorstva? Nebo dokonce tvrdí, že v celém tom obrovském vesmíru jsme sami, a že to všechno vzniklo samo a bezúčelně. Prostě se musíme sklonit před nekonečnou nesmírnou inteligencí a mocí Stvořitele toho všeho! Žalmista plný posvátné úcty vyjádřil svůj obdiv nad tímto stvořitelovým dílem slovy Žalmu 19:1 „Nebesa oznamují Boží slávu a prostor vypráví o díle jeho rukou.“