Mnoho malých kluků a možná i slečen si v dětství přeje být hasičem. Někomu se toto přání splní. Co však taková práce obnáší? Na to jsem se zeptal člena HZS Jana Oravy z Karlovarského kraje.

Jak dlouho pracujete u HZS a co děláte nyní?
U této organizace jsem už od skončení studia na vysoké škole. Nejprve jako výjezdový hasič v Sokolově, to bylo někdy v roce 2000 v rámci civilní služby, no a po skončení „civilky“ jsem tam jako výjezdový hasič zůstal. Jako zaměstnání už 20let, z toho část už během studia na VŠ, pak zmiňovaná civilka a pak už tady v Karlovarském kraji. Jinak od svých 10let jsem u dobrovolných hasičů v Chodově, takže dohromady to bude už třicet let.
V současné době jsem vedoucí oddělení Krajského operačního a informačního střediska.

To už je pěkná řádka let. Proč jste se rozhodl právě pro toto povolání?
Ono to právě začalo v dětství, jako malý kluk jsem obdivoval hasiče, bavil mě požární sport, zajímal jsem se o hasičinu jako takovou, až jsem se začal shánět po škole, kde je požární ochrana jako obor. V té době vznikla střední škola ve Frýdku, ale nakonec jsem se rozhodl jít až na VŠB v Ostravě, kde byl tehdy obor technika požární ochrany a bezpečnost průmyslu. No a tehdy už vlastně bylo rozhodnuto, že zájem přechází v profesi.

Někdy zažíváte náročné chvíle, vidíte nehody a podobně. Jak se s takovými věcmi vyrovnáte?
Když jsem byl na výjezdu, tak asi největší stres byl z neznáma, k něčemu jedete, a v duchu si představujete, jaká možná nebezpečí vás mohou potkat – tlaková láhev, chemické látky. Pak si ale uvědomujete, co máte na sobě, myslím ochranné obleky, vím jak se mám chovat a na co se mohu 100% spolehnout. Když se pak vrátíte z něčeho velkého, tak bylo zvykem si o tom na směně promluvit, rozebrat to, a to nás hned posílilo.
Na současné pozici se setkávám s emocemi volajícího na tísňové linky, kterého zasáhla vzniklá situace. To samozřejmě taky někdy pohne srdíčkem při představě, co se vlastně stalo. Pak hodně pomůže, když to na místě jednotky zvládnou a z pohledu operačního střediska jsme se na tom mohli podílet.

Co je pro Vás osobně nejnáročnější na této práci?
Obecně je to připravenost, ať už získanými znalostmi nebo dovednostmi. Pro mě osobně na mé pozici je nejnáročnější všechno stíhat, takže časový pres.

Co Vás těší a motivuje na tomto povolání?
Dříve to byla prestiž hasiče, možnost pomáhat druhým. To samozřejmě trvá, a k tomu se přidalo využití nových technologií, to když se daří, je to fajn.DSC_1051

Jakou máte pracovní dobu?
Jsem ´deňák´, takže pracovní dny zhruba od 7 do 15 hodin. V praxi ale musím řešit urgentní věci i z domova, jezdíme na služební cesty, takže pár stovek hodin ročně navíc je vlastně už standardem.

Jak a kdy odpočíváte?
Pokud je čas, tak rekreační sport, ať už basket, volejbal, beachvolejbal, kolo. Je těžká doba, takže s časem je to náročné.

 

Jak Vaší práci vnímá Vaše rodina?
Manželka dělá také u hasičů na oddělení prevence, takže ví, jak to chodí.

Pokud byste mohl něco vzkázat veřejnosti co by to bylo?
Že pomáhat je přirozené, na druhou stranu nezneužívat pomoci druhých….

Řekl byste, že je v současné době o toto povolání zájem? Je zapotřebí dalších hasičů? Kdo se na tuto práci hodí? Co by měl vědět, než se o tuto práci začne zajímat?
Zájem je, ale je potřeba si uvědomit, že jsou na nás kladeny velké nároky a to zejména na hasiče na výjezdu. Hasičů nebude nikdy dost. S nárůstem nové techniky u hasičů musí přeci růst i počet hasičů, kteří ji budou ovládat, takže hasičů bude potřeba stále víc. Kdo se chce stát hasičem, tak si musí uvědomit, že především se maká, a to jak v práci, tak na sobě, tak musí být připraven přidat, když si to situace žádá. Nejsme žádní individualisti, a hlavní úspěch je převážně závislý na týmu a jeho nejslabších článcích. Pokud někoho láká práce hasiče, určitě by se měl obrátit na někoho, kdo už u nich dělá a ten by mu měl říct, o čem ta práce je. Naštěstí už jsme v době, kdy už je z čeho vybírat. Takže se nám při přijímacím řízení objevují perspektivní lidi, a to je fajn.

Děkuji a přeji ať Vás práce nadále těší. To byl Jan Orava ze HZS z Karlovarského kraje.